Vydejte se s námi na cestu časem a odhalte bohatou historii tvořenou dávnými sklářskými tradicemi.
Kdy bylo objeveno sklo?
Objevte fascinující počátky sklářství, které sahají až do starověkých civilizací v Mezopotámii a Egyptě kolem roku 4000 př. n. l. Umění starověkého skla, od zdobených nádob až po složité náboženské artefakty, vypovídá o vynalézavosti a řemeslné zručnosti našich předků. Avšak, kdo ho skutečně vynalezl?
Odhalení původu – cesta zpět do doby 4000 let př. n. l.
Příběh skla začal přibližně v době 4000 let před naším letopočtem, právě z této doby pochází první historické důkazy o výrobě skla člověkem, ačkoli první duté nádoby byly vyrobeny až kolem roku 1500 před naším letopočtem, kdy bylo jádro z písku pokryto vrstvou roztaveného skla tak, aby získalo tvar potřebný pro skladování potravin. Důmyslné techniky, které používali první řemeslníci, včetně tvarování jádra a mozaikové práce se sklem, položily základ pro rozšíření výroby. Revoluci ve výrobě pak způsobili Římané vynálezem foukaného skla kolem 1. století př. n. l. a rozšířili tak používání nádob.
Vezměme si třeba olivový olej – to je skvělý příklad spojení sklářské výroby a kulturní historie. Od dob starověkého Řecka až po současnou Evropu byly nádoby vždy klíčovým prvkem výroby a spotřeby olivového oleje. S tím, jak se řecký vliv šířil po Evropě, se rozšiřoval i vývoz olivového oleje. Nejprve byl olej uchováván v elegantních amforách, později však potřeboval novou nádobu vhodnější pro přepravu a jako ideální volba se ukázaly být robustní a hygienické skleněné demižony.
Středem pozornosti se v Islámském zlatém věku stalo zdobení
Během Islámského zlatého věku, který trval od 8. do 13. století, se sklářství dařilo zejména v oblasti Sýrie, Egypta a Persie. Islámští řemeslníci zdokonalili své techniky a zavedli složité dekorativní techniky, jako je glazování a smaltování. V jednotlivých dekorech se spojovala inspirace římskými metodami s místními surovinami nalezenými v přírodě, díky tomu zahrnovaly zářivé barvy a jemné smaltované a zlacené prvky.
Benátské sklářské umění – období renesance
Přesuneme-li se do Itálie, Benátky se od 13. století staly předním centrem sklářství, a to díky své roli významného obchodního centra v Evropě, na Blízkém východě a v Asii. Benátští řemeslníci zdokonalili techniky, jako je výroba cristalla (čirého skla) nebo filigránské práce se sklem, a Benátky se staly centrem uměleckých a technologických inovací. Bohatí mecenáši jako francouzský král Ludvík XIV. nebo anglická královna Alžběta I. zadávali sklářům zakázky na výrobu složitých a dekorativních předmětů pro praktické i ozdobné účely, což dále podpořilo rozvoj tohoto odvětví. Na počátku 16. století se věhlas benátského řemesla rozšířil po celém Starém světě, ačkoli benátské úřady po většinu jeho existence udržovaly přesný postup výroby jako přísně střežené tajemství.
Počátky průmyslového sklářství – od Appertova převratného objevu po pokroky průmyslové revoluce
Dalším klíčovým momentem v historii uchovávání potravin byl objev Nicolase Apperta, který objevil způsob konzervace omáčky ve skleněných nádobách. V roce 1809 vyvinul Appert převratnou metodu uzavírání potravin do sklenic a jejich vystavení teplu, čímž účinně steriloval obsah a zabránil zkažení. Uzavřené nádoby vytvořily vzduchotěsné prostředí, které zastavilo růst mikroorganismů, takže potraviny podléhající rychlé zkáze, jako jsou omáčky, mohly být uchovávány po delší dobu bez chlazení. Appertova inovativní technika změnila potravinářský průmysl nejen tím, že umožnila dlouhodobé skladování a přepravu zboží podléhajícího zkáze, ale položila také základy moderních metod uchovávání potravin, včetně konzervování a pasterizace.
K další velké inovaci mělo dojít ve Velké Británii během průmyslové revoluce, kdy v roce 1886 Howard Ashley z Castlefordu v hrabství Yorkshire vytvořil poloautomatický stroj schopný vyrobit 200 lahví za hodinu, což byl neuvěřitelný výkon, který ztrojnásobil rychlost výroby v jeho továrně. Tím inovace neskončila, o 20 let později, v roce 1903, vytvořil Michael Owens ze státu Illinois v USA plně automatizovaný stroj, který dokázal vyrobit 2 500 lahví za hodinu, což byl dříve nepředstavitelný výkon. Od doby vzniku průmyslového sklářství neustále stoupá produkce našich oblíbených nápojů, omáček ve sklenicích nebo zavařenin, které se dostaly do domácností milionů, ne-li miliard lidí.
Oslava historie a inovací v rámci Mezinárodního roku skla
Lahve a sklenice jako starobylý materiál s bohatým kulturním dědictvím hrají v naší společnosti ústřední roli již tisíce let. I nadále jsou všestranně využitelné, recyklovatelné a neustále inovované. Proto OSN oficiálně vyhlásila rok 2022 Mezinárodním rokem skla, aby oslavila jeho mimořádné přínosy pro podniky i spotřebitele.
Do budoucnosti! Jak vypadá budoucnost skla?
V posledních desetiletích se výroba skla stále vyvíjí díky pokroku ve vědě o materiálech a technologiích, jejichž cílem je, aby lahve a sklenice byly pevnější a aby se snížil dopad výroby na životní prostředí. Nové inovace, jako jsou hybridní pece využívající více obnovitelné energie, vylehčené lahve nebo odolnější obaly, vytváří předpoklady pro to, aby výrobci skleněných obalů mohli i v budoucnu poskytovat spolehlivé obaly, které máme rádi.
Nově vznikly organizace jako Asociace pro historii skla (Velká Británie), muzea jako Corning Museum of Glass (USA) a The Glasmuseum Hentrich (Německo) a akademické výzkumné skupiny jako Mezinárodní komise pro sklo, které pokračují v dokumentaci, studiu a ochraně historie a kulturního dědictví skla, aby odkaz sklářství přetrval i pro další generace.
Související příspěvek
